Zabíjení na klinice v Brémách: hlasy v hlavě vedly ke zločinu!

Zabíjení na klinice v Brémách: hlasy v hlavě vedly ke zločinu!

V tragickém obratu v dějinách kliniky Brémy-Ost byl 24. prosince 2024 na psychiatrickém oddělení zabit 62letý spolubydlící 42leté ženy. Obžalovaný je nyní podezřelý ze zabití a pozadí tohoto zločinu hluboce nahlíží na složité a často chmurné problémy duševní choroby. Hlasitý Weser kurýr Obžalovaný trpěl hraniční poruchou a posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD).

Lékařští experti zjistili, že se jedná o „přetrvávající poruchu“, která zvyšuje riziko podobných zločinů. Před osudným incidentem se žena pokusila svou spolubydlící udusit polštářem, než ji nakonec uškrtila. K těmto dramatickým událostem přispěla akutní psychotická porucha obžalovaného v době činu, která vedla k výraznému snížení míry zavinění.

Role posttraumatické stresové poruchy

Posttraumatická stresová porucha, která byla obžalovanému diagnostikována, je v lékařské veřejnosti dobře známá. Může se objevit jako reakce na extrémně stresující životní události a je často doprovázena různými příznaky. Jako v Medical Journal popsané, mezi ně patří intenzivní flashbacky, vyhýbavé chování a emocionální otupení. Tyto příznaky mohou významně ovlivnit nejen životy postižených, ale i jejich okolí.

Je zajímavé, že studie ukazují, že riziko PTSD se významně zvyšuje s úmyslně vyvolaným traumatem, jako je těžké zneužívání. Psychologická zpráva pro obžalovanou uvádí, že nedokáže ovládat hněv a nenávist ve vrcholných emočních fázích. Toto nekontrolované chování a s ním spojená agresivita jsou typickými vlastnostmi lidí s hraniční poruchou osobnosti Charité určuje.

Postup a další kroky

Soud, který začal v polovině června a má pokračovat 14. srpna 2025, by mohl skončit umístěním na soudní psychiatrické oddělení. Obžalovaná již před činem oznámila, že chtěla někoho zabít a informovala policii, ale nebylo jí věřeno. Po incidentu zůstala v klidu a obrátila se na sestru na oddělení, čímž demonstrovala složitost situace.

Náročnost vypořádat se s duševními chorobami je v tomto případě jasně prokázána. Terapeutické možnosti jsou naléhavě potřebné nejen ke zlepšení života postižených, ale také k minimalizaci rizik, která představují. Zbývá doufat, že budoucí opatření budou navržena jako preventivní i terapeutická, aby se takovým tragédiím předešlo.